airshipworks.com
Komedie s čertem aneb doktora Fausta do pekla vzetí - Divadlo v Dlouhé

Miluji divadlo aneb mé tři minuty slávy

Jak se modelář dostane k práci v divadle? V mém případě si mě prostě všimli a následně mě oslovili. A to hned několikrát. Eva Asterová z divadla Image mě ulovila při létání s reklamní vzducholodí na nějakém veletrhu. Stejným způsobem jsem byl vyzván k létání se vzducholodí v Národním divadle při předávání cen Alfréda Radoka, tam mě viděl někdo z Dejvického divadla a tak dále…
Ostatně, v souvislosti s divadlem se necítím být až tak modelářem, ale kým - to přesně říct nedokážu. Modelařina je zde spíš prostředkem, zkonstruováním oněch létajících aparátů však práce nekončí, ale vlastně teprve začíná. Je občas strhující a většinou vyčerpávající účastnit se vzniku inscenace. Kdo to nepoznal zevnitř, troufám si tvrdit, nikdy nepochopí, jaká obrovská práce se za každým představením skrývá.
Vždy jsem si z kamarádů herců a muzikantů dělal legraci, že jsou to aplausoví feťáci, ale už nedělám. Už to vím. Potlesk diváků je omamný a chutná sladce.

Ukázky z vybraných představení si můžete prohlédnout v naší FOTOGALERII a nebo ve VIDEOGALERII.

Naši zákazníci

 

Nevyřčené ticho

[ Česká baletní symfonie - Národní divadlo ]

Hudba : Leoš Janáček
Choreografie : Tomáš Rychetský
Scéna : Milan Cais

Nevyřčené ticho
Česká baletní symfonie je představením sestávajícím ze čtyřech jednotlivých baletních kusů na hudbu českých autorů a sice Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů, Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka.
Nevyřčené ticho je kusem poměrně ponurým, tomu odpovídají i názvy použitých klavírních skladeb Leoše Janáčka - Předtucha a Smrt. Na konci je třeba ztvárnit odchod lidské bytosti z tohoto světa v podobě duše stoupající k nebi.
Ve spolupráci s výtvarníkem Milanem Caisem jsme ztvárnili lidskou duši jako bělostný svítící rotační objekt vejčitého tvaru se stríbrným kuželem na jednom a stříbrným hyperbolickým prolomením na druhém pólu tělesa. Oba tyto prvky působí mírně technizujícím dojmem. Žádná peříčka ani další ozdoby. Jednoduchá čistota.
Na konci celého kusu, kdy "umírající" baletka opouští scénu pádem do prázdna, vylétá její duše z propadla uprostřed jeviště a velmi pomalým letem za posledních tónů skladby stoupá vzhůru do provaziště načež se zavírá opona.
fotogalerie fotogalerie

 


 

Komedie s čertem aneb doktora Fausta do pekla vzetí

[ Divadlo v Dlouhé ]

Autor : Jan Borna - podle starých loutkářských textů
Režie : Jan Borna
Hudba : Jan Vondráček
Scéna : Jaroslav Milfajt

50 repríz

Komedie s čertem aneb doktora Fausta do pekla vzetí - Divadlo v Dlouhé
Moje první setkání se scénografem Jardou Milfajtem. Zadáním byla čertovská vzduchoď, ze které Mefisto ukazuje doktoru Faustovi svět. Po dlouhých debatách jsem přišel s tím, že bychom vzducholoď mohli udělat trochu v duchu Zemanova Vynálezu zkázy, ale ušmudlanou, s černými peříčky a loutkami obou aktérů. Ty vyrobili rekvizitáři divadla, a nutno podotknout, že jako by z oka vypadly Arnoštu Goldflamovi (Mefistofeles) a Honzovi Vondráčkovi (Faust).
Ve výtvarném řešení mi Jarda Milfajt nechal hodně volnou ruku, spíše vše z povzdálí sledoval a kontroloval. A ve výsledku, neskromně doufám, nelitoval.
Představení samo je jakýmsi Faustem pro celou rodinu s bohatou výpravou a kostýmy, výbornými světly, nádhernou, velmi přiléhavou živou hudbou a spoustou čertů. Děti si příběh redukují na dobro a zlo, zatímco dospělého diváka občas zamrazí.
"Létací" scéna otevírá druhou polovinu představení, to znamená, že z otevírající se opony z oblaku kouře vylétá lehce svítící vzducholoď do ztemnělého sálu. Na forbíně přibrzdí a pak za úžasu diváků vlétá do hlediště. To několikrát obkrouží, zatímco oba protagonisté odříkávají svůj text v zákulisí přes mikroporty, a přes střed jeviště vzducholoď opět odlétá do portálu. Ze sálu se odlétá na repliku, to znamená přesný pohyb v čase, ale musím se pochlubit, nikdy jsem to nezkazil a už ani nezkazím, protože představení mělo před Vánoci derniéru.
fotogalerie

Použitá technika

Přijímač :  JETI Rex 5 plus
Regulátory : upravené servozesilovače HS 700 a HS 300
Motory : 2x SPEED 260, 1x MIG 200
Akumulátor : 1x KOKAM 340 mAh pro pohon, 1x KOKAM 340 mAh pro světla


 

Zahrada divů

[ Městské divadlo Brno ]

Autor : Stanislav Moša
Režie : Stanislav Moša
Hudba : Zdeněk Merta
Scéna : Jaroslav Milfajt

42 repríz

Zahrada divů - Městské divadlo Brno
Tento muzikál pro celou rodinu se hraje na nově postavené Hudební scéně Městského divadla v Brně. Prostor je to krásný a především velký. V ději vystupuje "létající duhový slon" v životní velikosti. V muzikálu slon létá ve třech obrazech.
První výstup je scéna velmi zasněná a poetická, čemuž je podřízen i light design a hudba, pohyb slona vzduchem je velmi pomalý a klidný. Udržet onen klid pohybu bez houpání a rychlých pohybů vůbec není snadné. Slon vylétá z portálu, ve výšce asi jednoho metru se zastavuje nad středem jeviště, kde na něj sněží. Pyrotechnické efekty zajišťují naši staří známí Flash Barrandov. Potom se na konkrétní moment v hudbě vydává na let do hlediště, které je opravdu velké. To oblétá širokým pomalým obloukem, sledovaným několika barevně proměnlivými světly. Tím je vyřešena jeho "duhovost". Let nad hledištěm musí být velmi precizní, fascinované děti mají tendenci si stoupat a na slona si sáhnout. Následuje návrat nad střed jeviště, zastavení, zamávání chobotem a na hudbu odlet do portálu. Okamžitě následuje druhé vlétnutí na jeviště, poněkud rychlejší oblet jen asi půlky hlediště, otočka a odlet do opačného portálu, ze kterého v průběhu letu vyjíždějí kulisy pro další scénu. Je potřeba být přesný v čase - kulisy musí být v okamžiku odletu již na místě. Mezera mezi portálem a kulisami je jen asi o metr širší než letící slon a vůbec není snadné se tam trefit, obzvlášť když stojíte na opačné straně jeviště a do zmíněného místa moc nevidíte. Tento moment jsem zkoušel dlouho…
Třetí obraz je vlastně finále muzikálu, scéna je to radostná a veselá, tomu odpovídá i píseň, kterou účinkující na jevišti zpívají. Let slona je rychlejší a jaksi jásavý. Po obletu hlediště se slon vrací nad střed jeviště, kde nad herci zůstává viset mávaje chobotem až do závěrečné opony.
fotogalerie video galerie

Použitá technika

Přijímač :  Futaba PCM
Regulátory : JETI Advance 08-38
Motory : Microtex 20/8/18
1x MIG 280 a upravený servozesilovač z MS 700


 

Pokus o létání

[ Divadlo v Dlouhé ]

Autor : Jordan Radičkov
Režie : Jan Borna
Hudba : Milan Potoček
Scéna : Jaroslav Milfajt

Pokus o létání - Divadlo v Dlouhé
Potřetí s Jaroslavem Milfajtem a podruhé s Janem Bornou. V Pokusu o létání se prvky zcela reálné mísí s prvky fantazijními, úplně svobodně, jako na Chagallových obrazech. Hrdinové příběhu, balkánští venkované, se zmocní balónu, do jehož koše nastupují a vydávají se na let nad svou otčinou. Není jasné, co je realita a co je sen. Během svého dlouhého letu potkávají i anděla nesoucího duši zemřelého do nebe. A to je moje chvíle.
Jak vypadá anděl? Jak lidská duše? Viděl je někdy někdo? Jak zhmotnit anděla tak, aby byl schopen letu v divadelním prostoru ve scéně velmi snové? Bylo mi od počátku jasné, že nemůžeme dělat lidskou figuru s křídly, dělalo by se to blbě a vypadalo ještě hůř. Jediným, podle mého názoru schůdným řešením, bylo naplno zapojit divákovu inteligenci a schopnost imaginace - z toho vyplývá abstraktní ztvárnění. Čím jednodušší a čistší, tím lépe. Přesvědčit tandem režisér - scénograf o mém záměru bylo snadné, jsou to osvícení pánové. Výsledkem je čistý elipsoid letící "na výšku", po stranách jakási křidélka z běleného pštrosího peří. Tento fórek jako odkaz na tradiční pojetí anděla jsme si neodpustili.
Anděl vylétá ze zadní části jeviště do velmi potemnělého prostoru, pomalu prolétá jevištěm a sledován směsicí modrobílých světlených bodů se přesouvá nad hlavy diváků, aby tam, uprostřed hlediště setrval v jakémsi snovém vzdušném baletu. Pak se na zlom v hudebním doprovodu jeho pohyb stává dynamičtějším, anděl odlétá přes jeviště a stoupaje mizí v provazišti. Celou akci provází úžasná hudba a výborná světla, čímž je výsledný dojem ještě umocněn.
fotogalerie

Použitá technika

Přijímač :  3x JETI Rex 5 plus
Regulátory : 2x JETI Advance 08-3P, 1x MGM 4A stejnosměrný - pro osvětlení
Motory : 2x MICROTEX 20/8/18
Akumulátory :  3x 2s KOKAM 340 mAh


 

Sirup

[ Dejvické divadlo ]

Autor : Miroslav Krobot
Režie : Miroslav Krobot
Hudba : koláž ze skladeb Led Zeppelin
Scéna : Andrea Králová

44 repríz

Sirup - Dejvické divadlo
Když přišla nabídka z Dejvického divadla, neváhal jsem ani minutu. Pověst tohoto divadla byla a je výborná. Jediné, nad čím jsem chvíli váhal, byl prostor divadla. Jakkoli je divadlo umělecky velké, jeho sál je maličký, s kapacitou okolo stovky diváků.
Hra Sirup je komedie, ze které divákovi nemá být úplně pořád veselo. Jeden z hrdinů, podivín pouze z vlastních pohnutek a přesvědčení upoutaný na invalidní vozík, zkonstruuje model vzducholodi.
První "létací" obraz se odehrává v obývacím pokoji hrdiny, kam zavítala návštěva. Vzducholoď vylétá z portálu, pomalou zatáčkou prolétne jeviště a vlétá nad hlavy diváků. Vzducholoď naoko řídí hrdina příběhu, v rukou nefunkční vysílač. Po obletu sálu se vzducholoď vrací na jeviště a přistává přesně do ruky návštěvníka. Ten vytřeštěně stojí, v jedné ruce vzducholoď, ve druhé zapálenou cigaretu, zatímco konstruktér vede monolog o smrtelném nebezpečí výbuchu plynu ve vzducholodi obsaženém. Zavrčením motory vyděsí návštěvníka tak, že ten ji odhodí směrem do hlediště, kde ji přibrzdím a vracím se velmi pomalým letem přímo proti hrdinovi na vozíku. Špičkou vzducholodi zastavím těsně před jeho obličejem, gondola je v tu chvíli pod úrovní jeho hlavy. Pak ho přeletím velmi precizně, jako bych kopíroval terén a odlétám do portálu.
Druhá scéna je vyvrcholením hry, kdy návštěvník, inspirován výkladem o nebezpečí výbuchu chce spáchat sebevraždu tak, že si na hlavu upevní zapálenou cigaretu a do té se snaží vzducholodí narazit. Ta však jakoby najednou měla vlastní vůli, těsně před jeho hlavou začne stoupat a odlétá do opačného portálu než ze kterého startovala, aby explodovala až tam, a aby si náš hrdina uvědomil, že život je docela fajn.
fotogalerie

Použitá technika

Přijímač :  JETI Rex 4
Regulátory : 2x upravený servozesilovač z HS 300
Motory : MIG 200
Akumulátory : 1x Li-Ion 700 mAh


 

Fiction

[ Divadlo Image Praha ]

Autor a režie : Eva Asterová, Josef Tichý, Petr Liška, Michal Hecht
Hudba : Zdeněk Zdeněk
Scéna : Dana Mirečková

489 repríz

Fiction - divadlo Image Praha
Moje první divadlo vůbec. Eva Asterová mě oslovila při nějakém reklamní létání a hned od začátku měla poměrně jasnou představu o tom, co chce. Divadlo Image v Pařížské ulici v Praze je jakousi kombinací pantomimy, tance a černého divadla, to vše s velmi propracovanou hudbou, scénou i světly.
Ve hře Fiction je obraz jakéhosi snově industriálního města, kulisy jsou tvořeny různě pokroucenými a propletenými tubusy z téhož materiálu jako mé vzducholodě. Celek drží pohromadě tak, že je natlakován vzduchem. Ono vlastně k "postavení města" dojde přímo na scéně tím, že se během chvilky tato textilní dekorace naplní vzduchem. Moje "vzducholoď" je vlastně segmentem tohoto propletence a zdá se být jeho pevnou součástí. Celý vtip tohoto obrazu je v tom, že v určitém okamžiku se část města odpoutá a vylétá přes jeviště do hlediště, nad kterým chvíli v piruetách setrvá a pak se vrací nad jeviště. To vše ve velmi zajímavých světlech s velkým podílem UV.
Divadlo Image je v mém portfoliu divadel výjimečné i tím, že v představení vzducholoď neřídím já. Celý výstup jsem nazkoušel, odlétal pár prvních představení a pak jsem to naučil syna paní Asterové. Protože mu tenkrát bylo asi patnáct let a protože je prostě šikovný, naučil se to až hříšně rychle a dobře. Létá skvěle a ta spousta repríz je jeho.
fotogalerie

Použitá technika

Přijímač :  JETI Rex 4
Regulátory : 2x upravený servozesilovač HS 300
Motory : 2x MIG 200
Akumulátory : 1x KOKAM 340 mAh (zpočátku Li-Ion 700 mAh)

© AirshipWorks 2007 - Ondřej Eremiáš   E-mail : info@airshipworks.com